PT Journal
AU Psotta, R
   Kraus, J
TI Pohybova koordinace a zpracovani vizualnich informaci u studentu strednich skol s rizikem vyvojove poruchy pohybove koordinace: Dvouleta studie
SO Telesna kultura
PY 2014
BP 26
EP 52
VL 37
IS 2
DI 10.5507/tk.2014.007
DE motorika; vyvoj; pedagogicka psychologie; skola; pohybova dovednost
AB VYCHODISKA: Vyvojovou poruchu pohybove koordinace u deti (DCD) charakterizuje podstatne nizsi uroven pohybovych dovednosti, nez by se ocekavala vzhledem k veku. Tento deficit muze prinaset negativni dopady na psychosocialni vyvoj ditete a uspesnost ve skolnim vzdelavani. Jen nekolik studii poskytuje dukazy o pretrvavani obtizi v motoricke koordinaci az do stredni a pozdni adolescence. Ackoli se DCD povazuje za heterogenni syndrom, zda se, ze tento deficit je nejcasteji spojen s problemy ve zpracovani vizualnich informaci. CIL: Prvnim cilem studie bylo prozkoumat, jak muze byt podprumerna uroven motoricke koordinace u adolescentu spojena s funkci pro zpracovani vizualnich informaci. Druhym cilem bylo zjistit mozne vyvojove zmeny zhorsene pohybove koordinace a prozkoumat, zda jeji perzistence nebo naopak jeji zmirneni behem adolescentniho obdobi muze byt spojeno s urovni zpracovani vizualnich informaci jedincu. METODIKA: V prvni fazi studie byl u studentu strednich skol a ucilist s podprumernou urovni motoricke koordinace (n = 52) identifikovanou testem MABC-2 (Henderson, Sugden, & Barnett, 2007) analyzovan vztah teto koordinace se schopnosti zpracovat vizualni informace. Tato schopnost byla hodnocena testy jednoduche a vyberove reakce na vizualni podnety (zarizeni FiTRO Reaction Check). Soucasne byl pouzit test pozornosti d2. V druhe fazi studie byli studenti s mirnymi az vyznamnymi motorickymi obtizemi (n = 34) opakovane testovani dva roky po vstupnim testovani pro hodnoceni zmen motoricke koordinace a moznou souvislost techto zmen s urovni schopnosti zpracovat vizualni informace. VYSLEDKY: Podprumerna uroven pohybove koordinace korelovala s nekterymi ukazateli vyberove reakce s determinaci R2 9-15 %, zatimco uroven selektivni pozornosti a telesny rust adolescentu se neprokazaly jako vyznamne faktory motorickych dovednosti. U 18 jedincu ze 34 byla za dva roky zjistena redukce motorickych obtizi, u zbyvajicich jedincu jejich perzistence. U adolescentnich muzu a zen s redukci motorickych obtizi byly zjisteny klinicky vyznamne (velikost efektu) a/nebo statisticky vyznamne rozdily a casove zmeny nekterych ukazatelu kapacity pro zpracovani vizualnich informaci ve srovnani s jedinci s perzistenci motorickych obtizi. ZAVER: Tato studie je prvni, ktera se pokusila popsat mozny vyvoj motoricke koordinace u adolescentu s rizikem DCD v kratsim vyvojovem obdobi. V prubehu adolescence muze dochazet ke zmirneni deficitu v motoricke koordinaci. Zda se, ze pretrvani tohoto deficitu u adolescentu se muze spojovat s mene ucinnym vyberem motoricke odpovedi spise nez s deficitem v senzoricke registraci podnetu.
ER