Tělesná kultura 2015, 38(2):9-24 | DOI: 10.5507/tk.2015.006

Pojem psychomotorika, historické prameny: Přehledová studie

Běla Hátlová, Iva Wedlichová, Milena Adámková Ségard
Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, Česká republika

VÝCHODISKA: Každá nově se utvářející metoda potřebuje k tomu, aby se mohla dále rozvíjet, historické zmapování teoretických východisek, vědecké ověření stávajících poznatků a podání informace o této metodě v odborných publikacích. To dává základní podmínky pro možnost diskuse o jejím oprávnění.

CÍL: Cílem této studie je upozornit na myšlenky, z nichž současná psychomotorika čerpá.

METODIKA: Předpokládáme, že psychomotorické aktivity vycházejí z přirozeného kognitivního a sociálního pohybového chování. Ve své podstatě představují zděděné principy, které se vyvíjejí v průběhu života. Vývoj je posílen především osobní zkušeností s pozitivní nebo negativní zpětnou vazbou sociálních vztahů. Základy prakticky používané psychomotoriky byly vyvinuty na základě vědeckých poznatků. Vycházejí z potřeb psychosomatické rehabilitace. Termín byl postupně používán v pohybové terapii a pohybové výchově. Tato studie zmiňuje ty vědecké směry a autory, kteří nejvíce ovlivnily vývoj prakticky používané psychomotoriky pro rozvoj osobnosti.

ZÁVĚRY: Psychomotorika má na stejných základech rozpracované dvě základní oblasti působení. Psychomotorika jako pedagogický směr využívá propojení tělesného a psychického v pedagogickém procesu se snahou pomocí pohybu pozitivně ovlivňovat psychiku člověka. Na základě sledování jednoduchých činností stimuluje a rozvíjí vývojová témata. Psychomotorika a sporty jako terapie ze své podstaty vybízí nemocného k aktivnímu zapojení do terapie. Pohybová aktivita je jedním z podpůrných přístupů, který má vliv na psychickou „negativní“ symptomatologii a může posílit nemocného v jeho odolnosti vůči každodenní zátěži.

Klíčová slova: psychomotorika, tělesná aktivita, duševní zdraví, výchova, terapie

Psychomotor activities in the context of kinanthropology: Review

BACKGROUND: Any scholar developing a therapeutic method shall be concerned with its historical and theoretical groundings, scientifically verified
facts, and information from professional publications. As a result of that, one is qualifi ed to discuss relevancy of the method.

OBJECTIVES: The aim of this study is to highlight the ideas that the current psychomotoricity draws.

METHODS: We assume that psychomotor activity is based on natural cognitive and social movement behavior. In its essence, the inherited principles that develop throughout life. Development is strengthened primarily by personal experiences with positive and negative feedback of social relations. The foundations of psychomotr activity developed upon scientific knowledge stem from the needs of psychosomatic rehabilitation. The term gradually came to be used for movement therapies and movement education. This study mentions the scientific orientations and the authors who most influenced the development of psychomotor skills used for personal development.

CONCLUSION: Psychomotor activities are developed from two basic areas of operation. Psychomotor development as a pedagogical direction linking the physical and mental is used in the teaching process with an eff ort by moving positively with an influence from the human psyche. By monitoring the simple actions there is stimulated the physical and psychical development. Psychomotor development and sports therapy inherently encourages the patient to actively participate in therapy. Physical activity is one of supporting policies which affect the psychical „negative“ symptoms and may enhance the patient’s resistance to daily stress.

Keywords: psychomotor, physical activity, mental health, education, therapy.

Zveřejněno: červenec 2015  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Hátlová, B., Wedlichová, I., & Adámková Ségard, M. (2015). Pojem psychomotorika, historické prameny: Přehledová studie. Tělesná kultura, 38(2), 9-24. doi: 10.5507/tk.2015.006
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Adamírová, J. (2003). Hravá a zábavná výchova pohybem (uprav. vyd.). Praha: Unie zdra- votní tělesné výchovy České asociace sportu pro všechny.
    2. Adamírová, J., Dvořáková, H., Jalovecká, B., Macečková, J., Wiednerová, V., & Zachariá- šová, J. (2010). Psychomotorika. Speciální učební text. Praha: Česká asociace Sport pro všechny.
    3. Adámková Ségard, M., Hátlová, B., & Louková, T. (Eds.). (2013). Psychomotor therapy in elderly care. Ústí nad Labem: Universita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
    4. Ajuriaguerra, J. (1980). Manuel de psychiatrie de l'enfant. Geneve: Masson.
    5. Ajuriaguerra, J., Auzias, M., Coumes, F., Denner, A., Lavondes-Monod, V., Perron R., & Stambak, M. (1989). L'écriture de l'enfant. Tome 1 - L'évolution de l'écriture et ses difficultés. Paris, Delachaux et Niestlé: Neuchâtel.
    6. Bašný, Z. (2000). Jóga a schizofrenie. In Sborník semináře českého svazu jógy: Jóga v mi- nulosti a přítomnosti (pp. 44-58). Praha: Český svaz jógy.
    7. Bernet, Ch. Z., Rick, E. I., & Johnson, B. R. (1993). Self-esteem. In G. C. Charles (Ed.), Symptoms of Depression. New York, NY Wiley.
    8. Blahutková, M. (2007). Psychomotorika (CD). Brno: Masarykova Univerzita.
    9. Blahutková, M., Klenková, J., & Zichová, D. (2005). Psychomotorické hry pro děti s poru- chami pozornosti a pro hyperaktivní děti. Brno: Masarykova Univerzita.
    10. Dvořáková, H. (2007). Psychomotorika v České asociaci Sport pro všechny. Pohyb je život, 11(4), 6-7.
    11. Dvořáková, H., & Michalová, Z. (2004). Využití psychomotoriky ve škole. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.
    12. Espenak, L. (1981). Dance therapy: Theory andaplication. Springfield, Illinois: Charles Thomas. Přejít k původnímu zdroji...
    13. Feldenkrais, M. (1978). Bewustheit durch bewegung. Frankfurt am Main: Suhrkamp.
    14. Fox, K. R. (1997). The physical self: From motivation to well-being. In K. R. Fox (Ed.), The physical self from motivation to well-being (pp. 111-140). Champaign, IL: Human Kinetics.
    15. Fox, K. R., & Corbin, C. B. (1989). The physical self-perception profile: Development and preliminary validation. Journal of Sport and Exercise Psychology, 11, 408-430. Přejít k původnímu zdroji...
    16. Gendlin, E. T. (1996). Focusing-oriented psychotherapy. A manual of the experiential method. New York, NY: The Guilford Press.
    17. Gendlin, E. T. (1981). Focusing (2nd ed.). New York, NY: Bantam Books.
    18. Gendlin, E. T. (1962). Experiencing and the creation of meaning: A philosophical and psy- chological approach to the subjective. New York, NY: Free Press of Glencoe.
    19. Grave, K. (2007). Neuropsychoterapie. Praha: Portál.
    20. Grave, K. (2004). Neuropsychoterapie. Göttingen: Hogrefe Verlag GmbH, Co.
    21. Hátlová, B. (2003a). Kinezioterapie, pohybová cvičení v léčbě psychických poruch. Praha: Karolinum.
    22. Hátlová, B. (2003b). Kinesiotherapy movement therapy in psychiatric treatment. Praha: Karolinum.
    23. Hátlová, B., Adámková Ségard, M., Wedlichová, I., Louková, T., & Bašný, Z. (2014). His- torická a teoretická východiska psychomotorické terapie. Československá psychologie, LVIII, 82-93.
    24. Hermochová, S. (1994). Psychomotorické hry. Praha: Portál.
    25. Hölter, G. (2011). Bewegungstherapie bei psychischen Erkrankungen: Grundlagen und An- wendung, Lehrbuch für Theorie und Praxis. Köln: Deutscher Ärzte-Verlag. Přejít k původnímu zdroji...
    26. Hölter, G. (1993). Mototherapie mit erwachsenen. Schondorf: Hofmann.
    27. James, W. (1890). The principles of psychology. New York, NY: H. Holt and Company. Přejít k původnímu zdroji...
    28. Kiphard, E. J. (2001). Motopädagogik (9. Aufl.). Dortmund: Modernes Lernen.
    29. Kiphard, E. J. (1996). Unser Kind ist ungeschickt - Hilfen für das bewegungsauffällige Kind. München: Reinhardt.
    30. Kiphard, E. J. (1995). Psychomotorik und Familie - psychomotorische Förderpraxis im umfeld von Therapie und Pädagogik. Dortmund: Modernes Lernen.
    31. Kirchner, J., & Hátlová, B. (2011). Teorie dobrodružné terapie. Chotěboř: European Scien- ce and Art Publishing.
    32. Kolář, P. et al. (2013). Clinical rehabilitation. Praha: Galén.
    33. Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén.
    34. Křivohlavý, J. (2001). Psychologie zdraví. Praha: Portál.
    35. Laban, R. (1975). Laban's principles of dance and movement notation. London: MacDonald and Evans.
    36. Louková, T., Hátlová, B., & Adámková Ségard, M. (2015). Psychomotor therapy and physical self-concept. Ústí nad Labem: Universita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
    37. Lowen, A. (2009). Bioenergetika. Praha: Portál.
    38. Lowen, A. (1975). Bioenergetics. New York, NY: Penguin Books.
    39. Moscovici, S. (1984). The phenomenon of social representations. In R. M. Farr & S. Moscovici (Eds.), Social Representations (pp. 3-69). Cambridge: Cambridge Uni- versity Press.
    40. Nešpor, K. (2000). Návykové chování a závislost. Praha: Portál.
    41. Piaget, J. (1952). Origins of inteligence in childhood. London: Rouletge and Kegan Paul. Přejít k původnímu zdroji...
    42. Pribram, K. H. (1991). Brain and perception: Holonomy and structure in figural processing. Lawrence Erlbaum Associates: Distinguished lecture weries (1st ed.).
    43. Pribram, K. H. (1971). Languages of the brain: Experimental paradoxes and principles in neuropsychology. Englewood Cliffs, N. J.: Prentice-Hall.
    44. Pribram, K. H. (1969). Brain and behaviour. Hammondsworth: Penguin Books.
    45. Probst, M., Knapen, J., Poot, G., & Vacampfort, D. (2010). Psychomotor therapy and psychiatry: What s in name? Medicine Journal, 2, 105-113. Přejít k původnímu zdroji...
    46. Reich, W. (1990). Character analysis (3rd enlarged ed.). New York, NY: Farrar, Straus & Giroux.
    47. Reich, W. (1949). Charakter analysis. New York, NY: Noonday Press.
    48. Rogers, C. R., & Dymond, R. F. (1954). Psychotherapy and personality change: Co-ordinated research studies in the client-centered approach. Chicago: University of Chicago Press.
    49. Schilder, P. (1933). Das Körperbild und die Socialpsychologie. Imago, 19, 367-376.
    50. Schilder, P. (1923). Das Körperschema. Ein Beitrag zur Lehre vom Bewusstsein des eigenen Körpers. Berlin: Springer. Přejít k původnímu zdroji...
    51. Slepička, P., Hošek, V., & Hátlová, B. (2009). Psychologie sportu. Praha: Karolinum.
    52. Vašina, L. (2007). Inspiromat somatické psychoterapie-sanoterapie. Brno: Masarykova Univerzita.
    53. Vašina, L. (1999). Sanoterapie: jeden ze směrů somatické psychoterapie. Brno: Masarykova Univerzita.
    54. Véle, F. (2012). Vyšetření hybných funkcí z pohledu neurofyziologie. Praha: Triton.
    55. Véle, F. (2006). Kineziologie. Praha: Triton.
    56. Véle, F. (1997). Kineziologie pro klinickou praxi. Praha: Grada.

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah